Love is the vampire's greatest weakness

2.část

7. června 2013 v 10:41 | Misha |  S míčem o život
2.část miláčci :P 2+ komentáře :) <3
Pod perexem





Táta mně netrpělivě táhl za ruku ke hřišti. Nebyla jsem nejmenší, ale i tak jsem za ním klopýtala. Šel na mně moc rychle, spěchal. "Misho pohni! Nebo si to rozmyslím a budeš místo fotbalu sedět na zadku doma !" křičel na mně. Aby taky ne, když se mojí vinou pohádal s generálem. (Moje máma). Vůbec se jí nelíbilo, že bych měla hrát fotbal.. A ještě k tomu s klukama. Na to že dneska to byl můj první trénink, neměla jsem s sebou nic. Šla jsem, jak mně táta vytáhl na nohy a to bylo v zelených kraťasech a světlerůžovém triku, které mělo svá nejlepší léta za sebou. A v teniskách. Konečně jsme došli na hřiště a táta mně za ruku vytáhl před sebe k nějakému vysokému prošedivělému muži. Vím že jsem ho ve vesnici párkrát viděla, ale nenapadlo mně, že trénuje fotbalový tým. "Tady ji máš, Stevene. Pokud bude dělat problémy, klidně ji flákni," a s tím odešel. Stála jsem před tím mužem a nerozhodně přešlapovala. Skrčil se na mou úroveň a usmál se, "Ahoj já jsem Steven. Ale všichni mi říkají Stevie." podával mi ruku. Opatrně jsem k němu natáhla tu svou a představila se. "Já jsem Misha. A všichni mi říkají.. no Misha" vyloudila jsem zdrženlivý úsměv a pustila jeho ruku. Nevím proč ale ten chlap se mi zatraceně líbil. Vypadal jako srandista a to se ukázalo po začátku tréninku. "Misho chytej!" letěl na mně míč a já nevěděla co dělat. Jestli ho chytnout, odrazit ho a nebo se mu prostě uhnout. No Gareth by se před míčem nikdy neuhnul, ale mně tohle přemýšlení zabralo hodně času a tak jsem prostě uskočila stranou. "No Misho, brankář z tebe asi nikdy nebude" smál se Stevie. Smál se mi a s ním spousta kluků jejichž jména jsem si stejně napamatovala. Nesmál se jen jeden. Andrew. A pak na mně promluvil. Byl o dva roky starší než většina s nás a bral všechno moc vážně. "Nevím co tady děláš když se bojíš míče, navíc si holka. Prostě si táhni hrát domů s panenkama!" Po těch slovech jsem utekla směrem ke kabinám a zapadla za první nezamknutý dveře. Ah sprchy. Slyšela jsem kroky a tak jsem se ještě víc schovala za umyvadlo. Byl to Stevie. Já jeho viděla, on mně ne. Když odešel začala jsem brečet. Proč mi nikdo nevěří že to dokážu?! Nevím jak dlouho jsem tam seděla ale najednou přede mnou klečel Stevie a držel mně za ruku. "Misho když se necháš takhle rozhodit tak to opravdu nemá cenu." "A co mám dělat?" zeptala jsem se přiškrceným, zraněným hlasem. "Máš se usmát a říct sleduj mně.." Vytáhl mně na nohy a vedl do kabiny. "Tady bude tvoje místo, ostatní už odeši ale volal jsem k tobě domů že přijdeš později. Chci s tebou trénovat chvíli ještě.." dotáhl mně na hřiště a dal přede mně míč. Tango. Nepamatuju si co o něm říkal bratr snad něco že se mu nelíbí a že s ním neumí hrát. Nechápu proč. Ten míč byl boží. Krásně letěl. Stevie na mně zíral. "Ty nekopeš bodlem? Myslel jsem že tě budu učit kopat nártem a placírou.." "Co je bodlo?" zeptala jsem se poněkud přihlouple...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama